Z Etiopie do Göttingenu - a jako učeň do společnosti Mahr

Diana Tadesse Gebru žije od června 2014 v Německu. Pochází vlastně z Etiopie, kde její rodina žije dodnes. Diana měla vždy cit pro techniku: ve škole ji baví matematika a fyzika a ve svém volném čase opravuje rádia. Brzy je jí jasné, že by se tímto směrem chtěla vydat také později profesně. Je také zjevně jasné: tento záměr zůstane snem. V této zemi v Africkém cípu sice existuje povolání elektrotechnika - ale ne pro ženy.

Odchod do nového života

Situace se náhle změnila, když Diana musela roku 2014 uprchnout ze své vlasti a přišla do Německa. Pod dohledem hostitelské rodiny v rámci uprchlického programu absolvovala v roce 2016 střední školu. Protože se ve své škole v Etiopii naučila trochu anglicky, má již zásadní základy komunikace - porozumění v cizí zemi je však zpočátku velkou překážkou. Po ukončení školy musí mladá žena opustit hostitelskou rodinu a postavit se na vlastní nohy. Potýká se s problémy, jako je hledání ubytování a vzdělání a často obávaná německá byrokracie. Ne úplně bez pomoci, ale bez vedení rodičů, o které se mladí dospělí obvykle rádi opírají.

Vysněné povolání: elektrotechnička

Její bývalá hostitelská matka najde pracovní inzerát společnosti Mahr a ukáže ho Dianě. Ví, že největším přáním Diany je naučit se technické profesi. Složité okolnosti, proč dnes dvacetiletá vůbec přišla do Německa, nakonec přinesly něco dobrého: možnost získat práci ve vysněném povolání.

Diana jako učeň elektroniky pro zařízení a systémy ve společnosti Mahr je nyní v třetím roku učení. Během těchto tří let mladá žena rotuje po odděleních, aby se seznámila se všemi odbornými oblastmi relevantními pro povolání a získala praktické zkušenosti: „Mám nyní na řadě vývoj a pak se jde do montáže.“ Jedna věc je již jistá: po skončení učení chce zůstat u společnosti Mahr. Jediná věc, kterou si ještě není jistá, je, na které odborné oddělení by měla jít: „Nejprve počkám, než projdu všechna oddělení. V zásadě mám nejraději, když se mohu posadit, kutit a piplat se s něčím.“

Ambasadorka vzdělávání s vyznamenáním

Zvláštní okolnosti, které Dianu přivedly k jejímu současnému povolání, dnes už nejsou jen součástmi jednotlivých osudů. Mnohem častěji se mnoho mladých dospělých ocitlo v situaci, kdy museli ze své země uprchnout. Pro dvacetiletou dívku je proto důležité, aby se jako ambasadorka vzdělávání postavila za ostatní a povzbuzovala ty, kteří jsou na tom podobně jako ona tenkrát. Za toto své zvláštní úsilí byla Diana v říjnu vyznamenána v rámci projektu Maják Asociace zaměstnavatelů kovozpracujícího průmyslu v Göttingenu.

Projekt oceňuje účastníky vzdělávání, kteří se vyznamenali vynikajícím výkonem ve školské a/nebo sociální oblasti. Byl to její školitel, který ji navrhl na cenu. Na to je Diana pyšná, i když skromně dodává: „Ale ostatní jsou stejně dobří.“ Cenu 500 eur, kterou Diana obdržela, opět investovala: „Použila jsem ji na nákup tiskárny a oblečení na zimu.“